A je opravdu Pohádka máje tak pohádková? V čem vlastně tkví její kouzlo? Anebo naopak, nekřivdíme jí trochu, když autora považujeme jen za „nudného“ lyrického barda „nudného“ 19. století? Dokázali byste formulovat věty jako Vilém Mrštík? A kam by se děj románu ubíral, kdybyste jej mohli ovlivnit?

Pojďte se s námi ponořit do slavného románu přímo na místech s ním spojených!

Máme pro vás dalšího inspirativního průvodce: Uvidíte román jinýma očima, netradičně si osvěžíte klasické maturitní téma
a přihodíme ještě kopu zajímavostí!

Výlet je prima pro mladé i starší, jednotlivce i páry, zadané
i nezadané, bez dětí i s nimi, pro všechny Brňáky a návštěvníky Brna.

Stačí jen vytisknout si s sebou – či v terénu otevřít na telefonu – hravého průvodce s mapou a vydat se na cestu…

HRAVÝ PRŮVODCE TADY ↓

Trasa je dlouhá přibližně 12 km a vede pohodlnou cestou z Náměstí Viléma Mrštíka, Ostrovačice – Pod Komorou – Podkomorská myslivna – Nad Podkomorskou myslivnou – Helenčina studánka – Pod Lipovým vrchem – Nad Ríšovou studánkou – Ríšova studánka – Nad Ríšovou studánkou – U Huberta – Horákův Žleb – až do Žebětína

Tip na dopravu: Do Ostrovačic se z Brna dostanete autobusy 401 nebo 402 ze zastávky Kyjevská – autobusy staví přímo na náměstí Viléma Mrštíka. Ze Žebětína, ze zastávky Helenčina Vás zpět do centra Brna svezou autobusy 51 nebo 52.

Mapka procházky je součástí průvodce.

Tip k tisku: Pokud si hravého průvodce budete tisknout, což rádi doporučujeme, tiskněte formát A4 na šířku, oboustranně, převrátit po kratší straně, skutečná velikost. Průvodce je ve formě složky
s kartami jednotlivých zastavení, které se při procházce vejdou příjemně do rukou.

Tip na závěr: Stezku můžete jít sami podle našeho průvodce anebo se s námi domluvit na lektorovaném provedení stezkou, což je prima vždy, pokud to chcete mít pohodlnější, zábavnější, jdete s větší skupinkou anebo chcete výlet věnovat jako dárek. K lektorovanému programu tudy.

Další procházky okořeněné hravými průvodci najdete tu.

Stezku jsme pro vás vytvořili společně se Pohybovým a tanečním studiem Stabil studio Brno.
Vznikla v rámci brněnského Týdne pro rodinu 2022.

The post Jaké by to bylo prožít Pohádku máje…? appeared first on For Visitors.

A co jsou vlastně znaky mužství či ženství promítnuté do veřejného prostoru? Do prostoru, který tu uspěchaně, jindy s láskou obývají ženy i muži stejným dílem.

Jsou v tom prostoru vůbec ženy vidět?

Ta otázka nám nedala spát a tak jsme pro vás vytvořili dalšího inspirativního průvodce centrem Brna, který ponouká dívat se
na  známá místa trochu jiným pohledem.

Pojďte se dívat s námi!

Procházka je vhodná pro malé i velké, pro všechny Brňáky
a návštěvníky Brna.

Stačí jen vytisknout si s sebou – či v terénu otevřít na telefonu – hravého průvodce s mapou a vydat se na cestu…

HRAVÝ PRŮVODCE TADY ↓

Trasa vede centrem Brna (Zelný trh – Radnická – Orlí ulice – Minoritská – náměstí Svobody – Moravské náměstí), je nenáročná
a bezbariérová. Procházku si můžete rozdělit na několik kratších úseků a cestou si odpočinout v některé z mnoha kaváren v centru Brna. Mapka procházky je součástí průvodce.

Tip k tisku: Pokud si hravého průvodce budete tisknout, což rádi doporučujeme, tiskněte formát A4 na šířku, oboustranně, převrátit po kratší straně, skutečná velikost. Průvodce je ve formě složky
s kartami jednotlivých zastavení, které se při procházce vejdou příjemně do rukou.

Další procházky okořeněné hravými průvodci najdete tu.

Stezku jsme pro vás vytvořili společně s Pohybovým a tanečním studiem Stabil studio Brno.

Vznikla v rámci Brněnských dnů pro seniory 2021.

The post Je město více mužské či ženské? appeared first on For Visitors.

Nabízíme první pomoc, pár tipů, jak je zvládnout, nasát informace, aniž by vás to umořilo!

1. Proběhněte rychle očima nadpisy a tučné písmo.

2. Rozhodněte se, které z nabízených témat vás zajímá.

3. A pak se jednoduše vraťte tam, kde jste měli pocit, že vám něco padlo do oka: tam se začtěte!

Já vím, je to trochu „švindl“, že nepřečtete pečlivě celý ten dlouhý text od A do Z, ale víte, co? Zpravidla takto velmi dobře chytíte základní a podstatné věci… a ruku na srdce, lepší než to celé minout úplně, no ne?

Můžete mezi sebou třeba soutěžit, kdo informace, pro které jste se rozhodli, najde jako první.

A možná nakonec přijdete na to, že jste toho zjistili mnohem víc, než když se snažíte číst od začátku…

No jo, ale co s těmi dlouhými monolitickými texty o zřícenině hradu, historii kostela, dobové pověsti a tak podobně?

Tam se strukturované čtení používá hůř… Informace jsou to zajímavé a chtěné, ale často napsané tak, že se v nich člověk ztrácí… Co s tím?

I tady se dá pomoci, aby to bylo o kousek zábavnější!

Zkuste třeba každý přečíst jednu větu.

Nebo si přečtěte kousek, a pak zkuste odhadnout podle svého, jak by mohl příběh nebo další vývoj památky pokračovat.

A pak už vás zvědavost většinou nenechá odejít bez toho, aniž byste věděli, jak to bylo doopravdy😉

The post Fígle, jak číst texty na naučných stezkách, aby to byla zábava appeared first on For Visitors.

Tohle je přímá výzva pro všechny Brňáky a návštěvníky Brna.
Stačí si jen s sebou vytisknout či v terénu na telefonu otevřít hravého průvodce a mapu a vydat se na cestu…

HRAVÝ PRŮVODCE TADY  ↓

MAPA TADY ↓

Tak si to shrňme:

KUDY JÍT?
• Trolejbusem č. 34 na zastávku „Vychodilova“
• Asi 50 metrů zpět ve směru, ze kterého jste přijeli, se nachází první socha. Pokračujte podle mapy přes Makovského nám. (kočárky zde mohou OC Rubín pohodlně obejít), dále přes nám. Svornosti (zde můžete s kočárkem využít výtah v Bille) postupně z hromadné zástavby do starší a klidnější části Žabovřesk.
• Malá nápověda, po soše č. 8 pátrejte v ulici Šmejkalova 110-112, po soše č. 9 na Horákově 16. Desátá socha se skrývá v podloubí vily. Zpět domů se můžete svézt tramvají č. 11 ze zastávky „Bráfova“ a poté na zastávce „Komín-vozovna“ přestoupit na další spoje

JAKÁ JE TRASA?
• Trasa je turisticky nenáročná, dlouhá 3,7 km a pohodlná i pro kola a kočárky. Po cestě je několik dětských hřišť.

ČÍM SE ZABAVIT?
• Nápady a hrami v našem malém průvodci, díky kterým sochy OŽÍVAJÍ…. 10 soch, 10 zajímavých zastavení!

Stezku jsme pro vás vytvořili společně se Pohybovým a tanečním studiem Stabil studio Brno.

Vznikla v rámci brněnského Týdne pro rodinu 2021 a připojuje se také k Týdnu uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby, https://www.amaterskatvorba.cz

The post Jaké to je, když vám sochy před očima ožívají? appeared first on For Visitors.

S námi se vám to nestane! Pojďte se projít brněnskou Oborou Holedná a uvidíte sami.

Výzva pro všechny, kteří se nacházejí v Brně a chtějí na chvilku do přírody.
Stačí si jen s sebou vytisknout či v terénu na telefonu otevřít hravého průvodce a mapu a vydat se na cestu…

HRAVÝ PRŮVODCE TADY  ↓

MAPA TADY ↓

Tak si to shrňme:

KUDY JÍT?
• Autobusem č. 52 na zastávku „Stará dálnice“ nebo na parkoviště u Obory Holedná (pokud jedete autem)
• Za parkovištěm, na kraji lesa projděte brankou do obory. Hned za vstupem vpravo mají svou oplocenou obůrku divoká prasata.
• Dále se vydejte po zelené značce až k Vrbovec – rozcestí, odtud na rozcestí Vrbovec – rybník. Následně pokračujte až na romantické rozcestí U Jezírka. Poté se dejte vlevo (stále po zelené) po vrstevnicích kolem vrcholu Holedná a užijte si úžasné výhledy do okolí. Až se před vámi lesní dubový porost otevře, můžete obdivovat vysokou rozhlednu stejného jména jako obora sama. Odtud vás žlutá značka dovede až ke konci trasy, k autobusu č. 67 na zastávku „Jundrov“ („Optátova“), anebo se můžete vrátit zpět na start trasy (k zaparkovanému autu).

JAKÁ JE TRASA?
• Trasa je turisticky nenáročná, dlouhá 5,2 km a pohodlná i pro kola, kočárky nebo invalidní vozíky. Po cestě jsou umístěny lavičky a odpočívadla.

ČÍM SE ZABAVIT?
• Křížovkou, která vás oborou provede – 8x během vycházky vás pomocí mapy zastaví, aby upozornila na něco jedinečného nebo vyzvala k herní akci.

Stezku jsme pro vás vytvořili společně se Pohybovým a tanečním studiem Stabil studio Brno.

A vznikla v rámci brněnského Týdne pro rodinu 2021.

The post Jak pečlivě se po světě rozhlížíte? appeared first on For Visitors.

Říkáte si, že by to chtělo něco trochu akčního, ale přece jen vyžadujícího
soustředění (aby to byt přežil)? Něco dobrodružného, u čeho budou potomci
objevovat nové a přemýšlet? Anebo naopak zklidňujícího? Prostě něco jiného než obvykle?

A taky byste chtěli, aby si děti trochu víc všímaly samy sebe a také sebe navzájem? Aby se nehádaly, nesoupeřily a spíš spolupracovaly? Abyste se společně smáli, zjistili o sobě vzájemně něco nového a byli si blíž? Tuším, že je to sen mnoha rodičů, nás nepočítaje…

Lámali jsme si hlavu, jak vám prostřednictvím hravého poznávání ulehčit všechny současné lockdowny a zvláště dlouhé zimní období, kdy je brzy tma a už není tolik příležitostí
k pobytu venku. A čas spolu doma se může zdát dlouhý.

Jak rozproudit energii, vzájemnou komunikaci, jak podnítit nové podněty, abyste mohli zažívat společně něco zvláštního a prima? Jak přispět, když už děti nic nebaví?

Chtěli jsme, aby to bylo snadné k použití, jednoduché a účinné. Aby to fungovalo v mnoha různých obměnách a pořád bylo zábavné. Aby to bylo nenáročné na přípravu a bavilo i vás, dospěláky.

A tak jsme vymysleli Potměhraní.

Prostě hry do tmy. Hry, které se dají hrát doma, ale klidně i v létě u táboráku nebo třeba večer na horách.

Připravili jsme pro vás pět herních námětů určených pro hraní ve tmě nebo v kombinaci tmy a světla. Každý z nich využívá a rozvíjí jiné dovednosti. Každý obsahuje další varianty
a rozšíření, hry tedy můžete mnoha způsoby obměňovat a přizpůsobovat. Vznikla tak zásobárna her na mnoho použití.

Všechny využívají tmu jako zesilovač vjemů a zážitků. Soustředí pozornost malých i velkých hráčů na rozvoj fantazie a zkoušení toho, co vše dokáže naše tělo, pokud jsme pozorní
k jeho řeči. Pracují s vizuálními vjemy i vlastní představivostí. Jemně vedou děti
od soupeření ke spolupráci a sdílení společných zážitků a myšlenek.

Děti zjistí, že při troše soustředění má jejich mysl i tělo magické schopnosti.

Také zjistí, že v každé maličkosti se skrývá příběh a vyzkouší spoustu různých možností, jak jej lze vyprávět.

Zjistí, že často, i když zdánlivě všichni v místnosti vidíme, slyšíme nebo vnímáme to stejné, vlastně to všichni vidíme, slyšíme a vnímáme každý po svém. A že je to tak přirozené. A fajn. Protože různorodost rozšiřuje obzory.

A třeba děti samy zjistí, že společné objevování, tvoření a sdílení je mnohem zábavnější než blikající elektronika. A to je dost prima možnost, no ne?

Záleží nám na rozvíjení estetického vnímání, a tak i Potměhraní, stejně jako všechny naše ostatní materiály, je opatřeno laskavými autorskými obrázky Martiny Staňkové. A že
v Potměhraní je jich opravdu hodně, a i s nimi se dá hrát!

Tipy, jak na to, najdete na konci celého herního souboru. Učí děti dívat se na obrázky pozorně, interpretovat jejich obsah, zajímat se o to, co na obrazech vidí, a to je všeobecně další dobrá průprava do života. Navíc, krásně vedou k vlastní výtvarné činnosti, a tedy
i k dalšímu smysluplně strávenému času za dlouhých večerů, kdy se nikam nechce vystrčit nos! A spolehlivě rozesmějí a potěší nakažlivou pohodou.

Pokud vás hraní s tmou láká, soubor her Potměhraní najdete tady!

A můžete jej věnovat i jako dárek.

Tak hurá do tmy! Schválně, co všechno zažijete a objevíte?

The post Hurá do tmy! appeared first on For Visitors.

Je to hra.

Je to hra s tím, co vidíme, co slyšíme, cítíme a co si o tom všem myslíme.

Nevědomě ji praktikujeme denně.

Schválně, jaké pocity a vjemy si vybavíte, když se řekne doma (teplo, klid, pohoda?) nebo venku (slunce, vítr, vůně lesa?) nebo ticho (klid nebo možná tma…)? A co když slyšíte nějakou melodii nebo cítíte vůni?

A naopak. O čem přemýšlíte, když řekneme ta stejná slova? Doma. (Co třeba: Musím vyprat prádlo. Co asi udělám k večeři? Budu si číst!). Venku. (Bude pršet? Kterým směrem půjdu?…). Nebo ticho (To je divné, že nic neslyším…). Znáte to, viďte?

Jak by se vám líbilo udělat si z této nevědomé hry našeho bytí vědomého spojence třeba při poznávání turistických cílů na výletech? Nebo jen pro zabavení dětí při dlouhé cestě?

Představte si, že se při plánování procházek už nebudete dopředu trápit tím, že se dětem nechce jít, že je cesta nebaví a nudí. Už vás nebude muset mrzet, že si nedokáží užít cílové místo výletu, přestože je sebekrásnější. Ať už je to památka, kousek krásné přírody nebo třeba muzeum. No jo, taky to známe.

A tak jsme vytvořily výletní hru, která baví malé i velké.

Pracuje se smysly i nesmysly. Rozesmívá a napíná. Učí vidět místa jinak, všímat si detailů a ty propojovat s vlastními úvahami a znalostmi. Učí hledat odpovědi a řešení. Podněcuje zvědavost a ukazuje cesty, jak ji uspokojit.

Vytvořením hry jsme si splnily sen!

Sen o veselých výletech plných diskuzí a objevování, bezstarostného rozhlížení kolem sebe.

Sen o dětech, které výlet baví, které s nadšením koukají kolem sebe a hledají, co ještě zajímavého by mohly objevit.

Sen o tom, přetavit všechny naše dosavadní didaktické zkušenosti do jednoduché, snadno použitelné hry, která podporuje děti v přirozeném poznávání, a zapojuje přitom nejen hlavu, ale i celé tělo. Hry, která fixuje děti i dospělé v přítomném okamžiku tady a teď a navrací vzájemné komunikaci její místo.

Sen o hře, ve které se nesoutěží a každý je velmi důležitým a platným členem výpravy.

Hře, která funguje za všech okolností a v jakémkoliv prostředí.

Hře, která je nejen poznávací, ale zároveň kreativní, aby děti zabavila před i po výletě.

O hře, která má laskavou a originální estetiku.

Sen o hře, která je snadno dostupná. A stále znovu a znovu baví.

O hře, kterou můžete sami dále doplňovat a rozšiřovat.

Sen o hře pro rodiče a jejich děti, pro vychovatele do družin a dalších volnočasových klubů. Pro učitele na školní výlety a školy v přírodě. Pro lektory na památkových objektech, skautské vedoucí a vedoucí jiných zájmových sdružení. Pro babičky a dědy, kteří berou vnoučata na výlety. Pro děti zvídavé a neposedné i pro ty, co se doposud při výletování nudily.

Zkrátka o hře – parťákovi na každou procházku, na každý výlet, do každého prostředí.

A tak ji pro vás máme!

Hru, při které se hádá, bádá, hledají se odpovědi a luští záhady, které přináší místa, na nichž se pohybujete.

Hru, která dokumentuje společné chvilky a se kterou se tvoří – skládá, stříhá, vybarvuje.

Hru, kterou lze hrát i za chůze.

Hru, která je krásná, protože je opatřená laskavými autorskými ilustracemi Martiny Staňkové, které jinde nenajdete!

Jmenuje se MYSLI SMYSLY a najdete ji tady.

A můžete ji věnovat i jako dárek…

Tak ať se vám krásně hraje! A hravě poznává!

P. S. Princip hry znáte z našeho e-taháku JAK POZNÁVAT NA VÝLETECH, který je vlastně takovým návodem. Ukazuje základní principy práce se smysly a logickou dedukcí, ukazuje cestu, jak tyto principy snadno při výletech s dětmi používat, ale promýšlet detaily musíte sami :o)) Ale chtěli jste víc! Chtěli jste něco komplexního, co by bylo hned po ruce. A tak vznikla hra MYSLI SMYSLY. Pečlivě promyšlená do všech detailů a připravená tak, aby byla hned k použití, kdekoliv jen potřebujete. Bez velkých příprav.

The post Jaké to je myslet smysly? appeared first on For Visitors.

Ale jak zůstat v pohybu, a přitom neošidit dětskou zvědavost? Snadná pomoc! Stačí zaměstnat oči!

Zahrajte si „na koukanou“!

Máme pro vás hned několik tipů, jak tuhle hru hrát. A ano, nepotřebujete k ní nic víc než své vlastní oči, maximálně brýle jako posilu…

Cílené zaměření pozornosti očí má navíc spoustu výhod. Nejen tedy ono slibované zahnání nudy, ale také posilování koncentrace, všímavosti, kreativity i fantazie. A také je to další možnost, jak si – mnohdy s vtipem a smíchem – užít společný čas.

Pro nás, dospěláky, je tam ještě jeden bonus navíc: hra nás krásně vrací do dětství, k možnosti říkat, co nás právě napadá a jen tak užívat přítomného okamžiku.

Jak hrát?

Třeba tak, že všichni koukají kolem sebe a kdo první uvidí zajímavý tvar, který mu připomíná zvíře, rostlinu, obličej, sochu… upozorní na něj ostatní. Budou tam i oni vidět to samé? Co zajímavého cestou najdete?

Nebo

si vyberte předem tvar, který budete všichni cestou hledat. Kdo jej uvidí první? A kde všude jej objevíte?

Nebo

najděte jednu skvrnu, mrak, kousek větve a hledejte co nejvíce příměrů… schválně, kolik různého dokážete uvidět v jednom předmětu či tvaru?

Nebo

Je-li slunečno, sledujte stíny podél cest. Co připomínají? A čemu který stín patří? (Mimochodem, všimli jste si, že stíny jsou vždy mnohem větší než realita? Na zdech, i v životě…)

Nebo

Hledejte kontrasty! Které věci a tvary k sobě ladí či neladí? A proč?

Snadné, že?

A věděli jste, že hry s roztodivnými tvary kolem nás hráli i „profesionální“ výtvarníci? Například…

foto cit: Merhaut, Vladislav: Kdo je (byl) Vladimír Boudník?, www.babylonrevue.cz 2017, foto z archivu galerie Ztichlá klika.

“Už někdy v roce 1950 a několik let po něm se v pražských ulicích objevoval nápadně vysoký muž, který se stavěl před oprýskané zdi, dokresloval jejich pukliny a skvrny, přikládal na ně nevelký rám jako obraz a vybízel kolemjdoucí, aby doplňovali a zkoumali to, co v náhodných obrázcích vidí. S pomocí divákovy „pohyblivé fantazie“ se stará omítka měnila v tajemné krajiny, zvířata i lidské bytosti; příležitostně publikum bylo svědkem dění, které se později rozvinulo v umění akce. Mladý malíř se jmenoval Vladimír Boudník, bydlel v Libni, byl přítelem spisovatele Bohumila Hrabala a Egona Bondyho a vstoupil do historie naší kultury jako „něžný barbar“. Dělal vynikající strukturální grafiku, jež pak dostala název „aktivní“. “ (Zhoř, Igor: Proměny soudobého výtvarného umění, Praha 1992, str. 57)

foto cit: Merhaut, Vladislav: Grafik Vladimír Boudník. Praha 2009

Někdy nezáleží na tom, jaké věci v daný moment opravdu jsou, ale co, jaký potenciál nebo jakou jejich jinou stránku jsme v nich schopni vidět…

Tak co: otlučená omítka nebo sedící Venuše se zrcadlem? 😉

Které tipy vyzkoušíte při další procházce s dětmi vy?

The post Pět tipů, jak s dětmi hrát „na koukanou“ a zahnat nudu na vycházkách a výletech appeared first on For Visitors.

Jasný, všichni víme, nejkratší cesta k tomu, jak se zastavit, je pořádně zhluboka a pomalu dýchat a zaměřit se na to, co aktuálně cítím, vidím, vnímám… tedy, místo hlavy začít používat smysly…

… ale napadlo vás někdy, jak moc mohou smysly a jejich systematické, časté (a chce se říci smysluplné :o) ) používání pomoci při poznávání? Kolik podnětů poskytují? A jak krásně logicky při poznávání umí řídit otázky, myšlenky a celý konečný „aha-moment“?

Nasazení smyslů do procesů poznávání a pochopení celku se osvědčuje hlavně v situacích, kdy je potřeba rychle zasáhnout, komunikovat s dětmi, odpovědět na milionté dětské proč….

Hlavní výhoda totiž je, že

Připravené rovnou k použití (pravda, ze začátku to chce asi trochu cviku, aby si člověk vzpomněl, že je vlastně má a co vše s nimi je možné zažít).

A pokud si vzpomenete Vy, Vaše děti se chytí určitě! :o)) Do jejich spektra zájmu stačí často jen zasít semínka podnětů pro společné sdílení… anebo ani nemusíte zasívat, možná se stačí podívat, co se zrovna v jejich mysli urodilo, kterým směrem letí myšlenky a jaká „podivnost“ je právě napadá.

Chytněte se záhady či problému, se kterým potomek přišel… a pak už jen stačí klást otázky, nadhazovat nové „teorie“, rozvíjet první, druhou i desátou myšlenku, která Vás k tomu napadá.

Často je velmi úlevné nechat se vést fantazií, intuicí a smyslovou zkušeností… Jak to cítím? Co přesně vlastně vidím? Čmoudí to? Chutná to jako… určitě by to chutnalo jako…! Když to dělá tohle… tak to rachotí přesně jako… Je to ostré, mokré…

Vlastně přesně takto vznikají podklady pro mnohá vědecká bádání – základním popisem toho, co vědec našel, jak to vypadá, jaký to má tvar, skupenství, vůni, barvu, jak je to tvrdé, jestli to vydává zvuk a tak dále… Následným spojením s tím, co už o problematice vědec zná, se vyloupne nová teorie, nové poznání o něčem.

Můžete to s dětmi zkoušet zrovna tak. Chytit se tématu a rozvíjet jej, kam až nejdále nám to půjde. K čemu se dostaneme, kam nás to zavede? A pak si své poznání následně srovnat s jinými zdroji, knihou, muzeem, encyklopedií, internetem….

Uplatnit tenhle přístup můžeme vlastně úplně všude a bez velké přípravy ohledně našeho vlastního vědění… smysly krásně vedou myšlenky… a my se můžeme nechat vést klidně doma při vaření, při odpolední siestě na balkoně, na zahradě, na procházce…

Detailně jde takto poznávat a užívat si věci, nebo třeba texty v knihách. Schválně, zkuste si vzít pasáž z oblíbené knihy a dokreslit ji svými smysly? Co je tam cítit ve vzduchu? Jak asi hrdina vypadá, když se takto tváří? Jak by mohl postupovat jinak, než spisovatel napsal? Co ho k tomu navede?…

Anebo třeba lidi! Můžeme zkoušet rozvíjet jejich příběhy, pozorovat postavy, domýšlet život i myšlenky slavným i obyčejným postavám dějin, stejně jako neznámým lidem pod oknem na ulici.

A vše napasovat na historické reálie, které už známe, na učivo probírané ve škole, na aktuální dobu, ve které žijeme, poznatky z matematiky, češtiny nebo třeba vše zkusit vymodelovat z plastelíny.

Základním principem totiž je, že

Často tedy stačí tu hru s dětmi hrát. Účastnit se jí svojí pozorností a třeba je směřovat k dalším zdrojům informací. A pomoci jim spojovat souvislosti.

Nejenže to funguje, ale podpoříme tak děti krásně ve vnímání těla i intuice, v umění být se sebou a u sebe, být spolu, věřit tomu, co cítíme, co vnímáme. Navyknou si věnovat pozornost detailům i umění spojovat je do logických celků.

(Děti tohle vlastně umí a přirozeně dělají, a tedy jde spíše o to, je to neodnaučit…)

Hrajte si se smysly, uvědomujte si, které smysly právě používáte. Jsou nejen prapůvodní úžasnou cestou, kterou vnímáme svět, ale také mohou být zdrojem společné hry, zábavy a nových informací.

Učení se pomocí smyslů je dětem přirozené a pro Vás nenáročné na čas přípravy. Jediné, co si smyslové poznávání nárokuje zcela, je Vaše pozornost, osvobozující plné bytí v přítomnosti, ve hře a přemýšlení a jednoduchých dialozích. Tady a teď. Ale to je vlastně prima! :o)

The post Tady a teď. appeared first on For Visitors.

S omezením pohybu se nám omezil počet možností, kam s dětmi (nebo i my sami dospěláci) jít.

Co dělat, aby to nebylo pořád stejné a nakonec nuda? Aby se nám to procházkování po stejných trasách nezačalo zajídat a neproměnilo se v rutinu?

JAK SI Z PROCHÁZKY UDĚLAT KAŽDODENNÍ DOBRODRUŽSTVÍ?

Jdete pokaždé stejnou cestou?

Máme pro vás pár jednoduchých vychytávek! Tipy k okamžité aplikaci.

Zkuste je rovnou teď!

Co tu včera nebylo? Čeho jsme si nevšimli? Co je dnes jinak?

Které jsou nejčastější? Jak se doplňují? Prolínají se navzájem?

Nalezené kompozice klidně foťte a vytvářejte si z nich vlastní galerii. Třeba na Instagramu. #denikjedneprochazky

Anebo si vezměte s sebou ven blok a tužku a nalezené kompozice si načrtněte do bloku…

Že neumíte kreslit? No a? Nikdo to přece nemusí vidět, pokud nechcete… A mysl se krásně zasoustředí a vypne na chvíli od starostí… Dopřejte si to!

Také si můžete s dětmi porovnávat, co kdo z vás vidí. Budete překvapení, co děti vidí a my ne :o)).

Děti mohou doma své náčrtky přeměnit v opravdové obrazy. Fantazii se meze nekladou!

A podle toho na každý den zkuste vymyslet rým :o). No schválně! :o) #denikjedneprochazky

Zaměřte se na detaily. Každý den na své procházce najděte alespoň jednu drobnost, maličkost na něčem, kolem čeho chodíte každý den. Drobnost, které jste si dříve nevšimli! Uvidíte, co vše vás dokáže udivit.

Vyberte si z celé procházky jedno místo nebo jeden detail a ten zkoumejte. Jak? Třeba jej každý den vyfoťte ze stejného úhlu a zkoumejte, jak se celý pohled mění v čase. Nebo zkuste vyfotit ten samý detail, tu samou věc každý den nějak jinak. #denikjedneprochazky

Zabavíte tak děti. Ale uvidíte, jaké divy tohle vše dělá s námi dospěláky… když si to dovolíme… když si dovolíme se zastavit a prostě si užít pozorování světa kolem sebe. A užít si všeho, co objevíme :o).

MŮŽEME SVÁ POZOROVÁNÍ SDÍLET S DĚTMI NAVZÁJEM A POROVNÁVAT SI JE!

Co vy na to?

A nebojte se sdílet inspiraci na #denikjedneprochazky  a nebo na našem fejsbůůůku.

P. S. Víte, že tohle všechno můžete zkoušet třeba i při pozorování rostlinek a tvarů na vašem balkoně? Nebo na výhledu z vašeho okna?

The post 5 tipů, aby procházka s dětmi byla pokaždé jiná appeared first on For Visitors.