A je opravdu Pohádka máje tak pohádková? V čem vlastně tkví její kouzlo? Anebo naopak, nekřivdíme jí trochu, když autora považujeme jen za „nudného“ lyrického barda „nudného“ 19. století? Dokázali byste formulovat věty jako Vilém Mrštík? A kam by se děj románu ubíral, kdybyste jej mohli ovlivnit?

Pojďte se s námi ponořit do slavného románu přímo na místech s ním spojených!

Máme pro vás dalšího inspirativního průvodce: Uvidíte román jinýma očima, netradičně si osvěžíte klasické maturitní téma
a přihodíme ještě kopu zajímavostí!

Výlet je prima pro mladé i starší, jednotlivce i páry, zadané
i nezadané, bez dětí i s nimi, pro všechny Brňáky a návštěvníky Brna.

Stačí jen vytisknout si s sebou – či v terénu otevřít na telefonu – hravého průvodce s mapou a vydat se na cestu…

HRAVÝ PRŮVODCE TADY ↓

Trasa je dlouhá přibližně 12 km a vede pohodlnou cestou z Náměstí Viléma Mrštíka, Ostrovačice – Pod Komorou – Podkomorská myslivna – Nad Podkomorskou myslivnou – Helenčina studánka – Pod Lipovým vrchem – Nad Ríšovou studánkou – Ríšova studánka – Nad Ríšovou studánkou – U Huberta – Horákův Žleb – až do Žebětína

Tip na dopravu: Do Ostrovačic se z Brna dostanete autobusy 401 nebo 402 ze zastávky Kyjevská – autobusy staví přímo na náměstí Viléma Mrštíka. Ze Žebětína, ze zastávky Helenčina Vás zpět do centra Brna svezou autobusy 51 nebo 52.

Mapka procházky je součástí průvodce.

Tip k tisku: Pokud si hravého průvodce budete tisknout, což rádi doporučujeme, tiskněte formát A4 na šířku, oboustranně, převrátit po kratší straně, skutečná velikost. Průvodce je ve formě složky
s kartami jednotlivých zastavení, které se při procházce vejdou příjemně do rukou.

Tip na závěr: Stezku můžete jít sami podle našeho průvodce anebo se s námi domluvit na lektorovaném provedení stezkou, což je prima vždy, pokud to chcete mít pohodlnější, zábavnější, jdete s větší skupinkou anebo chcete výlet věnovat jako dárek. K lektorovanému programu tudy.

Další procházky okořeněné hravými průvodci najdete tu.

Stezku jsme pro vás vytvořili společně se Pohybovým a tanečním studiem Stabil studio Brno.
Vznikla v rámci brněnského Týdne pro rodinu 2022.

The post Jaké by to bylo prožít Pohádku máje…? appeared first on For Visitors.

A co jsou vlastně znaky mužství či ženství promítnuté do veřejného prostoru? Do prostoru, který tu uspěchaně, jindy s láskou obývají ženy i muži stejným dílem.

Jsou v tom prostoru vůbec ženy vidět?

Ta otázka nám nedala spát a tak jsme pro vás vytvořili dalšího inspirativního průvodce centrem Brna, který ponouká dívat se
na  známá místa trochu jiným pohledem.

Pojďte se dívat s námi!

Procházka je vhodná pro malé i velké, pro všechny Brňáky
a návštěvníky Brna.

Stačí jen vytisknout si s sebou – či v terénu otevřít na telefonu – hravého průvodce s mapou a vydat se na cestu…

HRAVÝ PRŮVODCE TADY ↓

Trasa vede centrem Brna (Zelný trh – Radnická – Orlí ulice – Minoritská – náměstí Svobody – Moravské náměstí), je nenáročná
a bezbariérová. Procházku si můžete rozdělit na několik kratších úseků a cestou si odpočinout v některé z mnoha kaváren v centru Brna. Mapka procházky je součástí průvodce.

Tip k tisku: Pokud si hravého průvodce budete tisknout, což rádi doporučujeme, tiskněte formát A4 na šířku, oboustranně, převrátit po kratší straně, skutečná velikost. Průvodce je ve formě složky
s kartami jednotlivých zastavení, které se při procházce vejdou příjemně do rukou.

Další procházky okořeněné hravými průvodci najdete tu.

Stezku jsme pro vás vytvořili společně s Pohybovým a tanečním studiem Stabil studio Brno.

Vznikla v rámci Brněnských dnů pro seniory 2021.

The post Je město více mužské či ženské? appeared first on For Visitors.

Nabízíme první pomoc, pár tipů, jak je zvládnout, nasát informace, aniž by vás to umořilo!

1. Proběhněte rychle očima nadpisy a tučné písmo.

2. Rozhodněte se, které z nabízených témat vás zajímá.

3. A pak se jednoduše vraťte tam, kde jste měli pocit, že vám něco padlo do oka: tam se začtěte!

Já vím, je to trochu „švindl“, že nepřečtete pečlivě celý ten dlouhý text od A do Z, ale víte, co? Zpravidla takto velmi dobře chytíte základní a podstatné věci… a ruku na srdce, lepší než to celé minout úplně, no ne?

Můžete mezi sebou třeba soutěžit, kdo informace, pro které jste se rozhodli, najde jako první.

A možná nakonec přijdete na to, že jste toho zjistili mnohem víc, než když se snažíte číst od začátku…

No jo, ale co s těmi dlouhými monolitickými texty o zřícenině hradu, historii kostela, dobové pověsti a tak podobně?

Tam se strukturované čtení používá hůř… Informace jsou to zajímavé a chtěné, ale často napsané tak, že se v nich člověk ztrácí… Co s tím?

I tady se dá pomoci, aby to bylo o kousek zábavnější!

Zkuste třeba každý přečíst jednu větu.

Nebo si přečtěte kousek, a pak zkuste odhadnout podle svého, jak by mohl příběh nebo další vývoj památky pokračovat.

A pak už vás zvědavost většinou nenechá odejít bez toho, aniž byste věděli, jak to bylo doopravdy😉

The post Fígle, jak číst texty na naučných stezkách, aby to byla zábava appeared first on For Visitors.

Tohle je přímá výzva pro všechny Brňáky a návštěvníky Brna.
Stačí si jen s sebou vytisknout či v terénu na telefonu otevřít hravého průvodce a mapu a vydat se na cestu…

HRAVÝ PRŮVODCE TADY  ↓

MAPA TADY ↓

Tak si to shrňme:

KUDY JÍT?
• Trolejbusem č. 34 na zastávku „Vychodilova“
• Asi 50 metrů zpět ve směru, ze kterého jste přijeli, se nachází první socha. Pokračujte podle mapy přes Makovského nám. (kočárky zde mohou OC Rubín pohodlně obejít), dále přes nám. Svornosti (zde můžete s kočárkem využít výtah v Bille) postupně z hromadné zástavby do starší a klidnější části Žabovřesk.
• Malá nápověda, po soše č. 8 pátrejte v ulici Šmejkalova 110-112, po soše č. 9 na Horákově 16. Desátá socha se skrývá v podloubí vily. Zpět domů se můžete svézt tramvají č. 11 ze zastávky „Bráfova“ a poté na zastávce „Komín-vozovna“ přestoupit na další spoje

JAKÁ JE TRASA?
• Trasa je turisticky nenáročná, dlouhá 3,7 km a pohodlná i pro kola a kočárky. Po cestě je několik dětských hřišť.

ČÍM SE ZABAVIT?
• Nápady a hrami v našem malém průvodci, díky kterým sochy OŽÍVAJÍ…. 10 soch, 10 zajímavých zastavení!

Stezku jsme pro vás vytvořili společně se Pohybovým a tanečním studiem Stabil studio Brno.

Vznikla v rámci brněnského Týdne pro rodinu 2021 a připojuje se také k Týdnu uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby, https://www.amaterskatvorba.cz

The post Jaké to je, když vám sochy před očima ožívají? appeared first on For Visitors.

S námi se vám to nestane! Pojďte se projít brněnskou Oborou Holedná a uvidíte sami.

Výzva pro všechny, kteří se nacházejí v Brně a chtějí na chvilku do přírody.
Stačí si jen s sebou vytisknout či v terénu na telefonu otevřít hravého průvodce a mapu a vydat se na cestu…

HRAVÝ PRŮVODCE TADY  ↓

MAPA TADY ↓

Tak si to shrňme:

KUDY JÍT?
• Autobusem č. 52 na zastávku „Stará dálnice“ nebo na parkoviště u Obory Holedná (pokud jedete autem)
• Za parkovištěm, na kraji lesa projděte brankou do obory. Hned za vstupem vpravo mají svou oplocenou obůrku divoká prasata.
• Dále se vydejte po zelené značce až k Vrbovec – rozcestí, odtud na rozcestí Vrbovec – rybník. Následně pokračujte až na romantické rozcestí U Jezírka. Poté se dejte vlevo (stále po zelené) po vrstevnicích kolem vrcholu Holedná a užijte si úžasné výhledy do okolí. Až se před vámi lesní dubový porost otevře, můžete obdivovat vysokou rozhlednu stejného jména jako obora sama. Odtud vás žlutá značka dovede až ke konci trasy, k autobusu č. 67 na zastávku „Jundrov“ („Optátova“), anebo se můžete vrátit zpět na start trasy (k zaparkovanému autu).

JAKÁ JE TRASA?
• Trasa je turisticky nenáročná, dlouhá 5,2 km a pohodlná i pro kola, kočárky nebo invalidní vozíky. Po cestě jsou umístěny lavičky a odpočívadla.

ČÍM SE ZABAVIT?
• Křížovkou, která vás oborou provede – 8x během vycházky vás pomocí mapy zastaví, aby upozornila na něco jedinečného nebo vyzvala k herní akci.

Stezku jsme pro vás vytvořili společně se Pohybovým a tanečním studiem Stabil studio Brno.

A vznikla v rámci brněnského Týdne pro rodinu 2021.

The post Jak pečlivě se po světě rozhlížíte? appeared first on For Visitors.

Říkáte si, že by to chtělo něco trochu akčního, ale přece jen vyžadujícího
soustředění (aby to byt přežil)? Něco dobrodružného, u čeho budou potomci
objevovat nové a přemýšlet? Anebo naopak zklidňujícího? Prostě něco jiného než obvykle?

A taky byste chtěli, aby si děti trochu víc všímaly samy sebe a také sebe navzájem? Aby se nehádaly, nesoupeřily a spíš spolupracovaly? Abyste se společně smáli, zjistili o sobě vzájemně něco nového a byli si blíž? Tuším, že je to sen mnoha rodičů, nás nepočítaje…

Lámali jsme si hlavu, jak vám prostřednictvím hravého poznávání ulehčit všechny současné lockdowny a zvláště dlouhé zimní období, kdy je brzy tma a už není tolik příležitostí
k pobytu venku. A čas spolu doma se může zdát dlouhý.

Jak rozproudit energii, vzájemnou komunikaci, jak podnítit nové podněty, abyste mohli zažívat společně něco zvláštního a prima? Jak přispět, když už děti nic nebaví?

Chtěli jsme, aby to bylo snadné k použití, jednoduché a účinné. Aby to fungovalo v mnoha různých obměnách a pořád bylo zábavné. Aby to bylo nenáročné na přípravu a bavilo i vás, dospěláky.

A tak jsme vymysleli Potměhraní.

Prostě hry do tmy. Hry, které se dají hrát doma, ale klidně i v létě u táboráku nebo třeba večer na horách.

Připravili jsme pro vás pět herních námětů určených pro hraní ve tmě nebo v kombinaci tmy a světla. Každý z nich využívá a rozvíjí jiné dovednosti. Každý obsahuje další varianty
a rozšíření, hry tedy můžete mnoha způsoby obměňovat a přizpůsobovat. Vznikla tak zásobárna her na mnoho použití.

Všechny využívají tmu jako zesilovač vjemů a zážitků. Soustředí pozornost malých i velkých hráčů na rozvoj fantazie a zkoušení toho, co vše dokáže naše tělo, pokud jsme pozorní
k jeho řeči. Pracují s vizuálními vjemy i vlastní představivostí. Jemně vedou děti
od soupeření ke spolupráci a sdílení společných zážitků a myšlenek.

Děti zjistí, že při troše soustředění má jejich mysl i tělo magické schopnosti.

Také zjistí, že v každé maličkosti se skrývá příběh a vyzkouší spoustu různých možností, jak jej lze vyprávět.

Zjistí, že často, i když zdánlivě všichni v místnosti vidíme, slyšíme nebo vnímáme to stejné, vlastně to všichni vidíme, slyšíme a vnímáme každý po svém. A že je to tak přirozené. A fajn. Protože různorodost rozšiřuje obzory.

A třeba děti samy zjistí, že společné objevování, tvoření a sdílení je mnohem zábavnější než blikající elektronika. A to je dost prima možnost, no ne?

Záleží nám na rozvíjení estetického vnímání, a tak i Potměhraní, stejně jako všechny naše ostatní materiály, je opatřeno laskavými autorskými obrázky Martiny Staňkové. A že
v Potměhraní je jich opravdu hodně, a i s nimi se dá hrát!

Tipy, jak na to, najdete na konci celého herního souboru. Učí děti dívat se na obrázky pozorně, interpretovat jejich obsah, zajímat se o to, co na obrazech vidí, a to je všeobecně další dobrá průprava do života. Navíc, krásně vedou k vlastní výtvarné činnosti, a tedy
i k dalšímu smysluplně strávenému času za dlouhých večerů, kdy se nikam nechce vystrčit nos! A spolehlivě rozesmějí a potěší nakažlivou pohodou.

Pokud vás hraní s tmou láká, soubor her Potměhraní najdete tady!

A můžete jej věnovat i jako dárek.

Tak hurá do tmy! Schválně, co všechno zažijete a objevíte?

The post Hurá do tmy! appeared first on For Visitors.

No tak jo. Asi jste se dnes nic nového nedozvěděli… ale možná jste se někdy cítili stejně… Co?

P. S. Mikrotexty začaly vznikat v rámci výzvy Reného Nekudy, čistě jako hraní se slovy. Proč? Pro zábavu! A taky, protože je to skvělý didaktik, mrkněte www.renenekuda.cz

The post Sněhulák appeared first on For Visitors.

Je to hra.

Je to hra s tím, co vidíme, co slyšíme, cítíme a co si o tom všem myslíme.

Nevědomě ji praktikujeme denně.

Schválně, jaké pocity a vjemy si vybavíte, když se řekne doma (teplo, klid, pohoda?) nebo venku (slunce, vítr, vůně lesa?) nebo ticho (klid nebo možná tma…)? A co když slyšíte nějakou melodii nebo cítíte vůni?

A naopak. O čem přemýšlíte, když řekneme ta stejná slova? Doma. (Co třeba: Musím vyprat prádlo. Co asi udělám k večeři? Budu si číst!). Venku. (Bude pršet? Kterým směrem půjdu?…). Nebo ticho (To je divné, že nic neslyším…). Znáte to, viďte?

Jak by se vám líbilo udělat si z této nevědomé hry našeho bytí vědomého spojence třeba při poznávání turistických cílů na výletech? Nebo jen pro zabavení dětí při dlouhé cestě?

Představte si, že se při plánování procházek už nebudete dopředu trápit tím, že se dětem nechce jít, že je cesta nebaví a nudí. Už vás nebude muset mrzet, že si nedokáží užít cílové místo výletu, přestože je sebekrásnější. Ať už je to památka, kousek krásné přírody nebo třeba muzeum. No jo, taky to známe.

A tak jsme vytvořily výletní hru, která baví malé i velké.

Pracuje se smysly i nesmysly. Rozesmívá a napíná. Učí vidět místa jinak, všímat si detailů a ty propojovat s vlastními úvahami a znalostmi. Učí hledat odpovědi a řešení. Podněcuje zvědavost a ukazuje cesty, jak ji uspokojit.

Vytvořením hry jsme si splnily sen!

Sen o veselých výletech plných diskuzí a objevování, bezstarostného rozhlížení kolem sebe.

Sen o dětech, které výlet baví, které s nadšením koukají kolem sebe a hledají, co ještě zajímavého by mohly objevit.

Sen o tom, přetavit všechny naše dosavadní didaktické zkušenosti do jednoduché, snadno použitelné hry, která podporuje děti v přirozeném poznávání, a zapojuje přitom nejen hlavu, ale i celé tělo. Hry, která fixuje děti i dospělé v přítomném okamžiku tady a teď a navrací vzájemné komunikaci její místo.

Sen o hře, ve které se nesoutěží a každý je velmi důležitým a platným členem výpravy.

Hře, která funguje za všech okolností a v jakémkoliv prostředí.

Hře, která je nejen poznávací, ale zároveň kreativní, aby děti zabavila před i po výletě.

O hře, která má laskavou a originální estetiku.

Sen o hře, která je snadno dostupná. A stále znovu a znovu baví.

O hře, kterou můžete sami dále doplňovat a rozšiřovat.

Sen o hře pro rodiče a jejich děti, pro vychovatele do družin a dalších volnočasových klubů. Pro učitele na školní výlety a školy v přírodě. Pro lektory na památkových objektech, skautské vedoucí a vedoucí jiných zájmových sdružení. Pro babičky a dědy, kteří berou vnoučata na výlety. Pro děti zvídavé a neposedné i pro ty, co se doposud při výletování nudily.

Zkrátka o hře – parťákovi na každou procházku, na každý výlet, do každého prostředí.

A tak ji pro vás máme!

Hru, při které se hádá, bádá, hledají se odpovědi a luští záhady, které přináší místa, na nichž se pohybujete.

Hru, která dokumentuje společné chvilky a se kterou se tvoří – skládá, stříhá, vybarvuje.

Hru, kterou lze hrát i za chůze.

Hru, která je krásná, protože je opatřená laskavými autorskými ilustracemi Martiny Staňkové, které jinde nenajdete!

Jmenuje se MYSLI SMYSLY a najdete ji tady.

A můžete ji věnovat i jako dárek…

Tak ať se vám krásně hraje! A hravě poznává!

P. S. Princip hry znáte z našeho e-taháku JAK POZNÁVAT NA VÝLETECH, který je vlastně takovým návodem. Ukazuje základní principy práce se smysly a logickou dedukcí, ukazuje cestu, jak tyto principy snadno při výletech s dětmi používat, ale promýšlet detaily musíte sami :o)) Ale chtěli jste víc! Chtěli jste něco komplexního, co by bylo hned po ruce. A tak vznikla hra MYSLI SMYSLY. Pečlivě promyšlená do všech detailů a připravená tak, aby byla hned k použití, kdekoliv jen potřebujete. Bez velkých příprav.

The post Jaké to je myslet smysly? appeared first on For Visitors.

Taky to znáte?

Taková podzimní klasika… brzo tma, mlha a pošmourno celý den. Člověk i celý svět pod „dekou“ zatažených mraků. A nejraději by byl pod dekou i opravdově. Občas to jde. Ale jindy se už chce z té nálady ven.

A co na to pomáhá? Rozbít stereotyp!

Tím největším kladivem, které najdeme. Upnout pozornost na každou maličkost, kterou děláme. Být tady a teď.

… Anebo to celé otočit! A začít dělat nezvyklé maličkosti a drobné blázniviny cíleně.

Taková blbost! Dalo by se říct, a byla by to vlastně pravda…

„To myslíte jako vtip, ne?“ Zaznělo unisono z úst starších puberťáků, když jsme s tím nápadem přišli… a přesto to nakonec bylo dost prima!

Před časem jsme s mužem objevili webovou platformu dramox.cz, která nabízí možnost jít do divadla… virtuálně. Zkrátka koupit lístek ve formě online předplatného a vybrat si ke zhlédnutí některé z nabízených přestavení. A divadla, do projektu zapojená, takto podpořit.

A proč vám to píšu? Nejen proto, že jsme viděli skvělé představení Dejvického divadla Černá díra a dvě hodiny se všichni – mladší i velcí – bavili a smáli díky neskutečným hereckým výkonům. Ale také jako inspiraci k vyzkoušení.

A co že měli starší puberťáci za pouhý vtip?

Naštěstí ani ne tak divadlo samotné jako letmý nápad, kterého jsme se někteří (dobře, hlavně některé…) s vervou okamžitě chytli:

Když do divadla, tak se vším všudy!

To pubertální povytažené obočí tak bylo hlavně kvůli „nutnosti“ hodit se do gala. – Když přišlo na občerstvení, už to bylo v poho 😉.

A tak jsme se všichni hodili do gala. Zavzpomínali, co vše je možné o přestávkách objevit
v divadelních kantýnách a z domácích zásob nachystali šampaňské i džusy, namazali chlebíčky
a orestovali mandle se solí. Z křesel se, díky tvořivosti dcery, stala číslovaná sedadla,
a dokonce jsme v obýváku vykouzlili dvě lóže…

Prostě divadlo se vším všudy.

Vlastně jenom taková maličkost, blbost, jak zaznělo na začátku.

Ale nakonec docela prima hra pro celou rodinu. Spolu s divadelním představením nám zlepšila náladu a večer měl zase trochu jinou atmosféru… A přidala trochu hravé bláznivosti do stereotypních dnů, kdy jsme v době lockdownu uzavření doma, zdánlivě mimo tep života.

Jasně, fungovalo to krásně, protože to přineslo závan něčeho jindy běžného, co je teď v původní podobě nedosažitelné.

Ale pamatujete? Jako malí jsme si hrávali „na něco“ – na prodavačky, na doktora, na paní učitelky, prostě na život. A dělali jsme to se vší pečlivostí a poctivostí, do všech důležitých detailů. A byli jsme tam, opravdově, v té situaci. Ano, všichni to známe. A děti to velmi dobře umí.

A vlastně je to docela prima univerzální a jednoduchý recept proti trudnomyslnosti. Tedy, když si to dovolíte, když se do toho položíte. Když se rozhodnete, že si tu situaci užijete se vším všudy.

Tak na co si zkusíte s dětmi zahrát? Na divadlo jako my? Nebo na návštěvu michelinské restaurace k večeři?

The post Proti trudnomyslnosti… aneb výzva hrát si opravdově a se vší vervou! appeared first on For Visitors.

1
POVÍDKA HOSPODSKÁ 

Ta podlaha chutnala jako…
… ajťák po ránu, co je na ránu. Protivnej jen proto, že musí vstávat. Chutnala jako detektiv, co hledá poslední zbytky sebeúcty po včerejší návštěvě baru. Řezník, co už dva dny nevydrhl svůj krám. No fůůůůůůj, to jsou blbý nápady.
Dobře, tak aby to nebylo příliš. Chutnala sladce, po pivoňkách, po zahradnici, která si včera zašla na pivo jen tak, s kamarádkou, která pivo nepije… Tak díky tomu tu zůstalo i trochu čisto.
Chutnala taky něžně po dítku, co se tu včera batolilo po kolenou a s pečlivou přesností měnilo barvu kolen na svých světlých tepláčkách z pomněnkově modré na tmavěhnědobéžošedivou s příměsí občasné černi.
Chutnala taky po snech studenta, který tu včera vrkal do své milé. To vrabčí hnízdo na hlavě mu fakt slušelo.
Chutnala hořce po nudě té milé, která koukala studentovi s vrabčím hnízdem přes rameno a přes všechny jeho sny.
Chutnala hloupě, přesně jako můj pocit, že se na to musím dívat. Že zrovna já jsem si musela všimnout, že je zase o jedny přehlížené sny víc.
Chutnala teatrálně. Jako všechny příběhy, které se nad ní splétaly výčepnímu pod rukama. A jako jejich sladké i hořké konce nad ránem. V každé spáře, v každé prasklince téhle podlahy člověk najde příběh.
Jednou se ta podlaha smála jako tanečnice, které sousedi, po vzoru slavných filmových scén, strkali za výstřih drobné bankovky a ona pak za ně o zavíračce musela doplatit útratu… No jo, pivo, tanečnice a počítání málokdy jdou dohromady, a to i v tom případě, že to od začátku pojmete vypočítavě.
Už jste někdy ochutnali vypočítavost? Nic moc, co? Asi jako kaviár na poprvé. Nebo cibetková káva, když jste si těsně před její konzumací přečetli, co ji dělá tak vzácnou. No fůůůůj.
Taky chutnala jako mlčenlivý číšník s otráveným obličejem, kterému se dnes do směny od dětí vůbec nechtělo.
A po drobcích, které po štamgastech zůstávají pod stolem od brambůrek, pivních tyčinek a krajíců chleba, které původně tvořily duo s utopencem.
Taky chutnala po octu od jednoho utopence, který včera Pepovi upadl na zem, když se do něj netrefil vidličkou z hliníku. Utopenec přežil. Pepa přežil. Ať žijí mikroby! Nebo mikrobiom?
Chutnala jako sladké ciao fešného italského prodavače zmrzliny odnaproti ze stánku… Zmrzlinu není dobré míchat s pivem, ani když je prodavač fešák.
Ta podlaha chutnala jako stovky podrážek, které po ní už prošly a možná i jako ty všechny další, které na ni ještě rytmicky naťapou,.. bláto, prach, špínu, rozbřesk, pláč nebo smích.
Rytmus života je třeba zakusit.
…myslí si pokaždé mop, když tu podlahu stírá….

2
ELEKTRONICKÉ PODPISY

Naivní matematik, který zůstává ve stínu svých učitelů
Ajťák, který zatíná zuby pokaždé, když musí s klientem promluvit
Detektiv, který umí najít řešení na dně sklénky
Řezník, který má v krámě stále narváno
Zahradnice: společenská zahradnice se zálibou v pivu na zahrádce
Kamarádka: dobrý posluchač, kterému ale pivo nechutná
Dítko, nadšený lezec po kolenou
Student, zasněný romantik
Milá, která toho romantika přehlížela
Výčepní, naslouchač příběhům
Tanečnice: tančím pro radost i pro výdělek
Sousedi, tak kdo je z nás větší furiant?
Číšník, kterému se nechce z domu od dětí
Štamgasti: brambůrky a pivo, spolehlivá útrata
Pepa, co miluje utopence
Italský prodavač zmrzliny, vášeň je mé jméno. Máte ráda sladké, slečno?
A jak byste se dnes podepsali vy?

3
STRACHY

Naivní matematik se bojí, že udělá chybu. Na tabuli, v excelu i ve svém životě.
Ajťák, ten se nebojí ničeho, snad jen, že zase bude muset někomu něco vysvětlovat. Vždyť je to nad slunce jasný, no ne? Jedničky a nuly, nic víc. Pohoda, džez, život za odměnu…
Detektiv je vlastně psychologem. Bojí se tmy. Bojí se tmy v lidských duších. A jen barová sklenka prozrazuje, jak moc je zranitelný.
Řezník, ten se snad bojí jen, aby neťal do živého… A ruku na srdce, kdo z nás ne?
Zahradnice… největším strachem jsou určitě slimáci, mšice a sucho. A taky lidi, co šlapou do záhonů a nezalívaj kytky.
Kamarádka se bojí, že jí nebude potřeba. Že nebude mít s kým kamarádit.
Dítko, to se nejdřív nebojí ničeho. Pamatujete se na ten pocit důvěry? Strachy mu implantujeme až výchovou v Matrixu.
Student, strach ze zkoušky? Ale kdeže! Strach nepropást pařbu přece!
Milá má strach, že by se třeba nelíbila…
Výčepní. Prázdná hospoda, to je děs. A taky ten poslední opilec, co se zavile drží futer od dveří do lokálu a ani trochu se nebojí o prsty.
Tanečnice. Jasně, že se bojí, že zestárne. Že nepomůžou ani vitamíny.
Sousedi, nepřipouští si to, ale bojí se, že jich spolu s přibývajícími lety bude ubývat.
Číšník se bojí o práci, protože doma děti. Ty děti, od kterých se mu do lokálu na noční vůbec nechce. No řekněte, nebyla by lepší pohádka na dobrou noc?
Štamgasti se nebojí, že si nebudou mít co říct. Snad spíš, že dojde rum. Anebo, že prohrají dnešní slovní potyčku o kdeco.
Pepa se bojí, že výčepnímu dojdou utopenci. A taky se bojí jít domů. Proto vždy ty tři rumy nakonec. Na odvahu.
Italský prodavač zmrzliny – už dávno se nebojí, že by podlehl některé z těch dlouhonohých krásek. Spíš, že v tom vedru nestačí doplnit vanilkovou.
A jaký je váš největší strach?

No tak jo. Asi jste se dnes nic nového nedozvěděli… ale možná jste se někdy cítili stejně… Co?

P. S. Mikrotexty začaly vznikat v rámci výzvy Reného Nekudy, čistě jako hraní se slovy. Proč? Pro zábavu! A taky, protože je to skvělý didaktik, mrkněte www.renenekuda.cz

The post O lidech appeared first on For Visitors.