Pět tipů, jak děti nenuceně motivovat při návštěvě památek

Víkendy s rodiči. Doba školních výletů nebo třeba nádherné babí léto, kdy je škoda zůstávat doma.

Památky. Přírodní zajímavosti. Rozhledny. Horské štíty. Svačiny. Vrzající pohorky … a často i vrzající potomek…

“Proč tam musím???“ „ Kdy už tam budem???“ „Tady nic není!“

A vy víte, že je…

… jenže,

jak to vrzajícím potomkům nebo neposedným žákům a rozjíveným studentům ukázat, jak je zaujmout??? (ano a platí úměra, čím jsou starší, tím zpravidla více protestně vržou, ať jim mažeme marmeládu do svačin, jak chceme :o))

Pro začátek:

BUĎME NA SEBE HODNÍ… A NEKLAĎME SI PŘÍLIŠ VYSOKÉ CÍLE.

Nechtějme z nich udělat zapálené mladé historiky, milovníky hor a dlouhých cest…

… i my rodiče, učitelé, lektoři, tety a strejdové jsme jenom lidé a někdy v dobré víře chceme dětem předat příliš (vím, o čem mluvím … i děti a dospělí v mém okolí, vášeň je vášeň, tu kofolou na výletě za poznáním jen tak neuhasíš :o)).

Chceme, aby děti viděly hned, aby pochopily, aby využily příležitosti na maximum…

a tak naléháme, čteme z průvodců dlouhé texty, zatímco děti nemají čas, protože musí textovat s přáteli, poletovat kolem, nezapomínat dávat najevo pubertální vzdor nebo se jim prostě nechce zrovna být v klidu…

… ale co když jen chtějí vidět věci jinak?

Máme pro vás pět záchranných opatření,

která mohou vnímání památek u dětí i puberťáků pošoupnout tím správným směrem, aniž by si toho tak úplně všimli (toho, že jsou na hradě, v muzeu či turistické stezce přes půlku Vysočiny si už všimli, to už nezachráníme :o)).

1.
Hledejme vždy i ta sebenejnepravděpodobnější propojení s jejich aktuálními zájmy. Hledejme to, kde se téma dané památky nebo přírodní zajímavosti prolíná s tím, co je baví… i kdyby to měla být vtipná textovka kámošům nebo post na instagramu.

2.
Začněte s pocity… a naslouchejte těm jejich bez kritiky :o). Pocity, i prosté líbí se – nelíbí, v sobě nesou emoce a emoce znamenají vztah, váš zájem o jejich názor, a člověka přirozeně angažují. Emoce také napomáhají zapamatování si a potomek si často velmi dobře vybaví, kde byl a jak to tam na něj působilo… pro začátek dobrý, ne?

3.
Pocity se dají rozvíjet. Pocit z místa je často první moment k probuzení zájmu. Nenuťme dětem hned informace, nechejme je hledat odpověď na otázky, proč se jim tu líbí – nelíbí, co ten pocit asi způsobuje… Nechejme děti přemýšlet o památkách a místech po jejich vlastní ose… ono se to časem vrátí v dobrém a informace a plíživý hlad po nich začne přicházet sám později…anebo taky ne, ale i to je v pořádku… zkusili jste to!

4.
Dobře zvolená nenucená otázka, položená jen tak mimochodem, je často zázrak vedoucí tu k delšímu, tu kratšímu rozhovoru.

5.
Pamatujte: méně je více… když se vám nenápadně daří tyhle tipy aplikovat v praxi, nesnažte se samou radostí konečně vytáhnout turistického průvodce a ten text přečíst nebo společně studovat tabule naučné stezky… mohli byste být odhaleni! Pěkně nenápadně sem tam utrousit něco zajímavého, jen tak mezi řečí, opatrně, bez velkých očekávání :o))

Tak co myslíte, zkusíme to?

P. S. Tyhle řádky vám píše profík, který v dětství byl ochoten chodit například na běžky jen pod příslibem zmrzlinového poháru na každé míjené horské chatě :o))… a pak že to nejde…

… že je příslib dobrého jídla povolený podpůrný prostředek jsem vám neřekla? ;o))

 

 

Autor: Lenka Mrázová

Pomáhám lidem bavit se poznáváním. Mojí doménou jsou jednoduché a fungující hry, tipy a návody, jak poznávat hravě historii, památky, umění a další obory lidské kultury. Poznávání bude bavit Vás i Vaše děti. Více o mně zde>>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *