Tady a teď.
Neustále hledaný okamžik přítomnosti, který nám často přes všechna „musím“ a „měl bych“ uniká mezi prsty. Moment důležitý pro zastavení, tolikrát připomínaný v dnešní době.
Jasný, všichni víme, nejkratší cesta k tomu, jak se zastavit, je pořádně zhluboka a pomalu dýchat a zaměřit se na to, co aktuálně cítím, vidím, vnímám… tedy, místo hlavy začít používat smysly…
… ale napadlo vás někdy, jak moc mohou smysly a jejich systematické, časté (a chce se říci smysluplné :o) ) používání pomoci při poznávání? Kolik podnětů poskytují? A jak krásně logicky při poznávání umí řídit otázky, myšlenky a celý konečný „aha-moment“?
