Už jste nad tím někdy přemýšleli?
A je opravdu Pohádka máje tak pohádková? V čem vlastně tkví její kouzlo? Anebo naopak, nekřivdíme jí trochu, když autora považujeme jen za „nudného“ lyrického barda „nudného“ 19. století? Dokázali byste formulovat věty jako Vilém Mrštík? A kam by se děj románu ubíral, kdybyste jej mohli ovlivnit?
Pojďte se s námi ponořit do slavného románu přímo na místech s ním spojených!
Už jste nad tím někdy přemýšleli?
A co jsou vlastně znaky mužství či ženství promítnuté do veřejného prostoru? Do prostoru, který tu uspěchaně, jindy s láskou obývají ženy i muži stejným dílem.
Jsou v tom prostoru vůbec ženy vidět?
Ta otázka nám nedala spát a tak jsme pro vás vytvořili dalšího inspirativního průvodce centrem Brna, který ponouká dívat se
na známá místa trochu jiným pohledem.
Pojďte se dívat s námi!
Rádi s dětmi výletujete?
Chodíte po zajímavých stezkách?
Rádi byste se o přírodě a místech kolem dozvěděli více, ALE…
kdo má ty dlouhé litanie učíst???
Vlastně přirozené. Tedy, s přispěním kapky rozumu samozřejmě.
Je to hra s tím, co vidíme, co slyšíme, cítíme a co si o tom všem myslíme.
Věděli jste, že moravský markrabě Jošt nechal na zakázku sepsat rodopis, který měl ukázat původ a váženost jeho rodu?
Pokud ne a máte volnou chvíli, nebo chcete jen „omrknout“ unikátní muzejněpedagogický projekt, stavte se v Muzeu města Brna na brněnském hradě Špilberku a odhalte tajemství legendy rodu Lucemburků! Netradiční herní stezka tu zve malé i velké dobrodruhy objevovat Brno 14. století.
Hráči se na začátku kreslené hry pomyslně ocitnou
u jedné z městských bran, které chránily vstup
do města Brna. Od městské brány pak postupně spolu s toulavým kocourem procházejí celé středověké Brno a objevují střípky záhadné legendy. A protože stezka vznikala pečlivou spoluprací
s historiky a archeology, tak vidí Brno opravdu
takové, jaké v těch časech bylo.
Je zajímavé sledovat současné pozdvižení kolem soch… Vášně… Velké diskuze… Emoce… Nenávist… A přitom, chci se jich zastat, sochy za nic nemohou. Ani ty velké, pompézní, politické. Jsou prostě svědkem své doby, tehdejšího myšlení lidí, jejich hodnot, nadějí, obav i vítězství, ať už dobrých nebo vykoupených něčím smutným.
Kdyby děti byly ve škole, pravděpodobně by si v hodinách dějepisu připomínaly konec druhé světové války. Možná by si o ní vyprávěly. Letos možná o trochu více než jiné roky, protože v roce 2020 je toto výročí přece jen o něco kulatější. Ale proč o tom vlastně psát? Válka je popsána, zdokumentována, uzavřena… Anebo v některých aspektech tak docela ne?